Day 3, New York


Středa 18.10.2017

Dneska ráno jsem vstala v sedm, protože od osmi nám začínala první vyučovací hodina. Oblékla jsem se, vyčistila rychle zuby, mezitím mi Gabča s Kačkou už ťukaly na dveře a vyrazily jsme na snídani. Jídla jsme měly klasicky pro celej stůl. Vždycky jsme šly z tý jídelny fakt hrozně přejedený a při odchodu ještě strkaly sušenky do kapes. Po snídani jsme měly asi deset minut na to dojít do třídy. Zastavily jsme se na chvíli venku, protože bylo dneska nádherně, a tak jsme chtěly načerpat trochu energie před tím dlouhým vyčerpávajícím dnem ve třídě. Jen tak jsme tam stáli na sluníčku, povídaly si o něčem a v tu chvíli zjišťuju, že nemam učebnici a nejakej formulář, který jsme dnes měly mít s sebou na hodině. Nejspíš jsem to nechala na pokoji. Nojo, jenomže nemám klíče od pokoje, jelikož jsem je včera ztratila. A tak jdu zkusit, jestli tam náhodou není Angela, že by mě pustila do pokoje. Přebíhám do budovy na druhý straně areálu, vybíhám schodiště a klepu na dveře. No jasně, že tam není. Tak ji hledám v její třídě a zase neúspěšně. Běžím se podívat zase do pokoje, jestli tam náhodou mezitím nepřišla. No a nepřišla. Ale z pokoje od vedle zrovna vyšla nějaká holka. No a jak jsem si stěžovala, že se o koupelnu dělíme s vedlejším pokojem a ta koupelna nejde zamknout, tak mě napadlo, že by mě tam mohla pustit ona.  Tak jí rychle zastavuju a prosím jí, jestli by mě nepustila dovnitř. Nejdřív na mě hodně divně koukala, ale pak se slitovala a pustila mě! Ještě mi nezapomněla říct, že ta ztráta klíčů je za sto dolarů. No nevim, jestli si myslela, že mi tím udělá hezčí den, ale hlavní bylo, že mě pustila do toho pokoje. Hodila začínala za dvě minuty. Já ten formulář naštěstí našla na první pokus na poličce a běžela jsem do třídy, kam jsem dorazila snad na sekundu přesně. Tady zase vidíte, že všechno zlý je k něčemu dobrý. Ta hrozná, průchozí koupelna, na kterou jsem si stěžovala, mě dneska zachránila. Odseděly jsme si to tam do šesti do večera. Celkem nuda. Už během dne jsme s holkama vymýšlely, co večer. Dneska se konal nějaký Candy piknik na zahradě campusu, kde jsme se měli sejít úplně všichni a každý měl přinést sladkosti a bonbony z jeho země. Takže jste mohli ochutnat sladkosti z celýho světa. Ale vzhledem k tomu, že jsme ani jedna neměly žádný sladkosti, ani bonbony, o který bychom se mohly podělit, jsme se radši domluvily, že půjdeme koupit pivko a sedneme si do parku. V obchůdku jsme si vzaly každá dvě půl-litrový plechovky piva, brambůrky a šly si sednout do parku, kterej je hned vedle campusu. Otevřely jsme si pivko, brambůrky, a prostě si povídaly. Probíraly jsme všechno možný, drbaly jsme a natáčely vtipný videa. Gábi se totiž jmenuje úplně stejně, jako jedna česká youtuberka a zpěvačka. A mě když před odletem kanceláře psali mail se jménama českých holek, který letí ve stejný termín jako já a já si přečetla tohle jméno, hned jsem si vzpomněla na tuhle youtuberku. A my jsme si z toho tak trošku začaly dělat srandu. Fakt jsme se nasmály a dnešní večer byl hrozně fajn. Pro mě osobně to bylo skvlěý odreagování po celým tom dni, kdy slyšíte jen Angličtinu. Cítila jsem se s holkama fakt dobře. Jak kdybych je znala už mnohem dýl. 

Myslím si, že kamarádství a vztahy mezi holkama jsou vždycky komplikovaný. Vždycky jsem asi měla spíš kamarády. Kluky. A nikdy jsem neměla takovou tu „best friend na celej život“. Celkově mi přijde, že kluci umí víc udržet tajemství. Že kluk kamarádce upřímně řekne svůj názor, když se ho třeba zeptá, jestli jí ty šaty slušej nebo ne. Možná to tak vidím od tý doby, co mě jedna hodně dobrá kamarádka zradila a hodně to bolelo. A nebudu říkat, že jsem svatá. Taky jsem jednou kamarádku "zradila". Ale pak se mi to stokrát vrátilo. Protože všechno se nám vždycky vrací. A já se z toho taky navždycky ponaučila. Obecně čím jsem starší, tím se ten pomyslnej kruh těch pravých kamarádek a kamrádů dost zmenšuje. I tak mám kolem sebe pořád pár skvělých přátelství, který drží už pěkných pár let. A proto jsem vděčná za tyhle lidi, kteří stojí pořád za  mnou, kteří mě pořád podporujou, kteří tu pro mě jsou i když jsem tak daleko. Všichni, kdo si tohle čtete- Vy víte, že teď myslím právě Vás. Děkuju. 

Dnešní večer byl moc fajn, díky holky za něj. Teď je půl dvanáctý, já už sedím na posteli, mám v sobě ty dva velký Heinekeny, po kterých se mi bude fakt dobře usínat, jdu si vyčistit zuby a jdu spát. 
Tak Dobrou, zítra.

Komentáře

Oblíbené příspěvky