Day 159, San Antonio

Sobota 24.3.2018

San Antonio, Texas

Dneska jsem se probudila na gauči vedle Sandry u kluka, kterýho jsme poznaly včera večer. S kocovinou, zbytkem vína v krvi, úsměvem na tváři a s našim prvním tetováním. Jo, tetováním.

Jsme právě se Sandrou na párdenním tripu v Texasu. Sandra je člověk, kterýho jsem potkala během prvních pár dní co jsem v Seattle byla. Když jsem byla ten první týden u Emily a rozkoukávala se, začala jsem googlit a taky hledat někoho, kdo by mi to třeba okolo ukázal, nebo s kým bych si mohla alespoň pokecat. Přidala jsem se do facebookový skupiny "Czech and Slovak Au pairs in America" a napsala tam, že jsem právě přiletěla do Seattlu, tak kdyby někdo bydlel poblíž a chtělo se mu se sejít, budu ráda. Napsalo mi tam několik lidí. Teď si vybavuju, že mi tam hned napsala Markét, se kterou jsem se hned druhý den sešla na kafe a taky právě Sandra. Napsala mi, že jedou s kamarádkou na hike, tak že se můžu přidat, kdybych chtěla. No jasně, že jsem chtěla. Sice jsem neměla na hike žádný oblečení, ale to se dalo přežít. Domluvily jsme se na víkend, myslím, že to byla neděle. Vzala jsem legíny, boty na běhaní a teplejší bundu, holky mě vyzvedly a jelo se na hike. Měly jsme jet na Mt. Si, kde jsme mimochodem později se Sandrou opravdu byly! Až na to, že tam jsme už nedojely, protože začalo fakt dost pršet, a tak jsme skončily v Tj Maxx. Nakupovat. Tj Maxx je outlet se značkovým i neznačkovým oblečením, ale i botma, kosmetikou a mnoho dalším. Jsou tady po Americe takový tři hlavní řetězce těhle outletů. Ross, Marshalls a právě Tj Maxx. A holky, co máte rády nákupy a levný úlovky, určitě tam zajděte! No a od tý doby jsem tady v Americe nepotkala nikoho, s kým bych si sedla víc. Máme stejně starý děti, takže obě tlačíme kočár a taky bydlíme kousek od sebe. Takže spolu chodíme na procházky do parku. S dětma i bez dětí. Chodíme na hiky, na kafíčka, na party, no a samožřejmě nakupovat. Levně nakupovat. No a tehle výlet je náše první velký společný dobrodružství!
Ve čtvrtek ráno jsme přiletěly do Dallasu, trošku se prošly po downtownu, kde nás nic moc nezaujalo a odpoledne už nasedly na autobus, kterej nás odvezl do Austinu, což je taky hlavní město Texasu. Z Dallasu jsme byly celkem zklamaný. Není tam nic moc co dělat a celkově mám z Dallasu zatím takovej pocit, že se tu lidi honí za prací, schovávají se v klimatizovaných kancelářích a kavárnách a venku potkáte převážně jenom bezdomovce a feťáky, ze kterých jsme teda měly trošku strach. Já ale nerada soudim z prvního dojmu, a tak jsem si slíbila, že tomu dám ještě šanci a uvidíme.  Dneska už jsme tady v Dallasu zpět, přespáváme tu a zítra máme celej den na to, abychom třeba na Dallas změnily názor, jelikož odsud zase odlétáme zpátky do Seattle. Ovšem Austin, ten byl skvělej! Přijely jsme tam něco kolem sedmý, zrovna začínalo zapadat sluníčko a zastávka, na který jsme vystoupily byla jen kousek od Texas State Capitol, takže jsme vyrazily rovnou tam. Krásná historická budova s romantickým parkem, kde se mi fakt líbilo a s tím západem slunce to bylo fakt epický. Pak už jsme se potřebovaly dostat asi čtyři míle na místo, kde jsme přespávaly. Rozhodly jsme se udělat si procházku a byla jsem strašně ráda, že jsem Sandru nakonec přemluvila jít pěšky, protože to bylo fakt krásný. Zapadalo sluníčko, všude se začínaly rozsvěcet světýlka a ozývat se živá hudba ze všech tech barů, kolem kterých jsme procházely.. Šly jsme nějakou hlavní ulicí. Bar vedle baru, skoro v každým ta živá hudba, která se ozývala až na chodníku, něco kolem dvaceti stupňů a míjeli nás skupinky mladých lidí, kteří šli pravděpodobně pařit, jelikož byl pátek a já si užívala tu atmosféru, kterou jsem ještě nikde nikdy nezažila. Taková ta chvíle, kdy nasajete tu místní vibe. Stejně jako jsem si zamilovala Vancouver v Canadě, tady jsem si zamilovala Austin. I když každý to místo je uplně jiný, každý má to svoje a já si to vždycky užívám, přiblble se usmívám a jsem vděčná. Když jsme vyšly z downtownu dál tou rušnou hlavní třídou, byly tam u silnice přesně takový ty místa jak z filmu, kde stojí pár pomalovaných foodtracků, ze kterých si většinou koupíte to nejlepší jídlo ve městě, u toho pár laviček a všechno osvícený, romantický a krásný. Po asi dvouhodinový, skvělý procházce jsme došly na místo. Celej tenhle trip jsme spaly přes Couchsurfing. Ve zktratce- Couchsurfing je aplikace, kterou si stáhnete do mobilu, vytvoříte si profil a na základě toho si můžete najít ubytování u někoho doma a úplně zadarmo. Došly jsme k bytu, kde nás měl ubytovat asi 38 letej chlápek. Přišel ještě s kamarádem, oba byli moc milí a měly jsme u něj vše, co jsme potřebovaly. Dokonce měl na balkoně houpací síť s dost dobrým výhledem na celej Austin, kde taky pak celej večer ležela a byla to nejvíc pohoda. Chvíli jsme si povídali, byli to docela sympaťáci, ale my byly dost unavený, a tak jsme si daly sprchu a obě jsme usnuly jak mimina. Další den ráno, což bylo včera, mě probudil fakt divnej pocit. Celá rozlámaná jsem otevřela oči a zjistila, že ležim na zemi. Není uplně příjemný, když usnete na nafukovací madraci a probudíte se na zemi, protože se vám celá vypustí a vy spíte vlastně ..no na ničem. Možná bych udělala líp, kdybych zůstala spát v tý houpací síti na balkoně. No nic, nebyl čas fňukat, že mě bolej záda nebo tak něco. Takže jsem se rychle protáhla, umyly jsme se, sbalily batohy a vyrazily do ulic Austinu.  Alex, tak se jmenoval ten chlápek, co nás hostil, vzal svoje auto a vyrazili jsme. Nejdřív nás vzal na snídani, na hodně dobrý tacos a pak nám ukázal ty nejvíc cool místa, který bychom bez něj pravděpodobně vůbec neviděly. Jedno ze všech těch krásnej míst byla třeba "největší hora“ Austinu Mt. Bonel, kde byl krásnej výhled. Ehm, tady na tu největší horu Austinu se šlo prosimvás asi deset minut. Pak nás taky vzal třeba do krásnýho Zilker parku, kde jsme se prošli, podívali jsme se do Graffiti parku a taky si dali výbornej oběd v jednom z těch barevnejch foodtrucků, kde jsme měli asi to nejlepší Guacamole a Tacos, co jsme vůbec kdy zatím ochutnali. Super den a hooodně nachozených kilometrů. Díky za něj a za Alexe, kterej nám byl průvodcem. Miluju tenhle lowcost způsob cestování. Příjde mi úžasný, že si lidi po celým světě takhle pomáhají. Alex nás zadarmo ubytoval a ještě pak vzal svoje auto a celý den s námi byl a vozil nás na všechny tyhle místa. Je prostě skvělý, že něco takovýho funguje. Že Vás ti lidi nechají u sebe, vy jim pak na oplátku jen napíšete referenci na jejich profil, jak se Vám u nich líbilo a oni zase Vám, jak s vámi byli spokojení.  Je to zadarmo, potkáte skvělí lidi a ještě dostanete doporučení na ty nejlepší místa, a nebo vás na ně dokonce vezmou. Nevím, jestli tohle funguje i v Česku, nebo ne, ale upřímně já osobně bych asi v Česku k nikomu takhle nešla. Myslím si, že díky tomu velkýmu rozdílu v mentalitě lidí to tady může fungovat. A to je přesně to, co mi jednou bude v Česku chybět. Ta ochota, milost a přátelskost. Dřív jsem si myslela, že dovolená je jenom o tom ležet celý týden na pláži a opalovat se. To jsem se ale sakra mýlila. Chápu, že někomu to vyhovuje, ale mě baví poznávat, přemisťovat se, hikovat, chodit a ochutnávat. Po naší tour po Austinu jsme Alexovi poděkovaly, rozloučily se a šly na autobus, kterej nám jel z tý stejný zastávky, jako na kterou jsme přijel. A jelikož jsme měly ještě čas, zastavily jsme se po cestě znovu v Texas Capitol a šly jsme se podívat přímo dovnitř do té budovy. Je to vevnitř fakt krásný a dokonce jsou tam lidi,  který Vás provedou, takže to určitě stojí za to vidět. My jsme na takovou velkou prohlídku ale neměly čas, protože jsme musely běžet na ten autobus, kterej nás vezl do San Antonia. V autobuse jsme si zase zdřímly a na místo jsme dojely asi v osm večer. Ukecávala jsem Sandru, ať jdeme zase pěšky, že se projdem a něco pěknýho zas uvidíme. Ale vzhledem k tomu, že jsme vystoupily někde asi dvě hodiny pěšky od města a ještě dál od místa, kde jsme měly spát, jsem ji tentokrát neukecala. Přijel pro nás další kluk, u kterýho jsme spaly. Myslím, že se jmenovat Tayler. Už od pohledu to byl sympaťák.  Seznámili se a vyrazili jsme k němu. Teda vlastně po cestě byly dvě zastávky. První na donuty. Říkaly jsme si, proč nás v  devět večer bere na donuty. Ale když jsme tam přijeli, zjistily jsme, že za prvé- ty donuty jsou zadarmo, a za druhé- že jsou přímo tam vyráběný, takže vám je dají ještě teplý. Další zastávka byla v obchodě. Jelikož první věc, kterou jsme mu sdělily po nastoupení do auta byla, že potřebujem koupit chleba a víno. Na víno jsme měly chuť na chleba, protože jsme neměly nic k večeři a já měla v batohu Majku. Jo fakt, českou Majku. Přivezla mi je ségra, ať si je schovám na pozdějš, a tak jsem je vzala s sebou s tím, že se nám budou hodit nějakej den třeba na večeři. No a hodily se zrovna dneska. Takže jsme koupily víno, chleba a jeli k němu. Ještě cestou nám říkal takový ty klasický pohádky, že chtěl zrovna uklízet a něco mu do toho vlezlo. Známe to. Nás to ale moc nezajímalo, hlavně že se budem mít kde vyspat. Přišli jsme k němu, otevřeli majku a daly si konečně véču. No dobře, trošku vetší bordel tam byl, ale co už. Seděli jsme tak u stolu, jedli tu večeři a on povídal něco jako.. "Tamhle je koupelna, tamhle budete spát, v lednici si vezměte, co chcete, jo a tady ta velká krabice na stole, to je strojek a můžu vám udělat tetování, jestli chcete." Samozřejmě si dělal srandu. A tak jsme ho hned chytly za slovo. Vtěřinu na to, co to dořekl, jsme se jedna na druhou podívaly a obě nastejno řekly YES WE DO! On se nejdřív začal smát, pak ale zjistil, že si srandu neděláme, a tak jen odpověděl, že asi budem potřebovat trochu víc alkoholu. Chvíli jsme na sebe tak koukaly a pak si prostě řekly, že to obě chceme a že je to bláznivý, ale jdem do toho. On vzal auto a zajel do obchodu pro další flašky vína a nějaký pivo, zatímco my se zatím osprchovaly. Byla už skoro půlnoc, když jsme teprve začali pít. Tayler nám ale vysvětlil hru, která se právě hraje, abyste se dostali rychle do nálady.  Po tom, co jsem třikrát za sebou prohrála a musela jsem vypít na ex tři kelímky vína, mě to hodilo do dostatečný nálady a mohlo se začít. Chtěly jsme obě to stejný a to malinkej znak Seattle, což je jednoznačně Space Needle. A důvod? Obě tam teď bydlíme a je to kus našich životů, kterej si zkrátka chceme pamatovat. A pro mě osobně bylo rozhodnutí odjet z Česka dost zásadní, takže jsem řekla, že do toho jdu! Nakonec jsme se rozhodly, že nechceme to tetování strojkem, ale stick and poke, teda jehlou a tuší. Hodili jsme se teda všichni do dostatečný nálady a já šla první na řadu. Byla jsem hrozně nervozní. Celou dobu jsme se se Sandrou držely za ruku, byly u toho SPOLU a já na tuhle chvíli nikdy nezapomenu. Vůbec to nebolelo, ale možná to bylo jen tím, že jsme byly opilý a nadšený. Pořád jsme pily to víno, poslouchaly písničky, smály se a byly šťastný. Doopravdicky šťastný. Když to teď píšu, tak dobře, přiznávám, bylo to trochu crazy. Ale myslím, že máme ten nejlepší suvenýr. A navíc z místa, který jsme si druhej den (teda dneska) tak zamilovaly.  Asi můžu s klidem říct, že to byl jeden z nejlepších večerů, za tu dobu co jsem tady v Americe. Děkuju za něj. 

Cítila jsem, že jsem ještě opilá. Ale obě jsme se náhodou probudily v úplně stejnou chvíli a když jsme se na sebe podívaly, jen jsme se na sebe usmály a začaly si uvědomovat, co jsme to vlastně včera večer udělaly. Shodly jsme se, že to bylo fakt bláznivý. S kocovinou, ale s dobrou náladou jsme po tech pár hodinách spánku vstaly z postele, oblékly se, trošku ze sebe udělaly lidi a šli všichni společně na snídani. Tayler nás vzal na snídaňový tacos. Jo, zase tacos. Ale nám to vůbec nevadilo, protože to milujem! No a po snídani už nás tenhle fajn kluk vyhodil ve městě, rozloučili jsme se, poděkovaly jsme za ten bláznivej večer, za tetování a během chviličky byl fuč. My jsme si řekly, že si uděláme takovej odpočinkovej den. Měly jsme čas do čtyř, než nám jel autobus zpátky sem, do Dallasu. Takže jsme si prošli trhy, kde bylo všechno barevný a připadaly jsme si na chvíli jak v Mexiku. Všude barvy, mexický sombrera, mexický jídlo, španělská hudba a zas úplně jiná atmosféra. Potom jsme se šly podívat na jednu známou historickou stavbu a pak šly projít Riverwalk, kde jsme si pak daly i oběd. Daly jsme si pravý mexický Enchiladas, jen tak seděly u vody, hrála nám tam živá španělská hudba a byla to velká pohoda. Zkrátka jsme ten den docela proflákaly. Ale to jsme přesně ten den chtěly, udělat si to hezký, odpočinout si, jen tak se projít a dát si dobrej oběd. A taky vystřízlivět, žejo. To odpoledne uteklo hrozně rychle a my ve čtyři hodiny už nasedly na autobus, kterej nás vezl zpátky sem, do Dallasu. My jsme obě byly během deseti minut úplně tuhý. Já běžně v autě ani v autobuse neusnu. Ale kombinace třiceti pěti stupňů, nevyspanosti, kocoviny a únavy není úplně příjemná. Krásně jsme se prospaly, takže ta cesta i rychle utekla a my asi v půl jedenáctý vystupovaly už v Dallasu.  Já zavolala ubera, kterej nás dovezl sem, na další ubytování, k černošce jménem Royal, u který dneska spíme. Je moc milá, hodná, je s ní sranda a má taky krásnej výhled z balkonu. Chvilku jsme řešily plán na zítra a povídaly si s Royal. Teď už je asi jedna ráno, já tady sedím na posteli, píšu tyhle zážitky, zatímco Sandra vedle mě už spí. Já bych už měla jít taky, zítra máme poslední den. Tak zase příště, dobrou. 










Komentáře

Oblíbené příspěvky