Day 199, California, part 2


Čtvrtek 3.května 2018

California roadtrip

Středa: Ve středu, teda včera, byly v plánu známý Universal Studios. Upřímně kdyby bylo po mým, vůbec by mě nenapadlo Universal Studios navštívit. Nejsem úplně fanda nějakých Disney pohádek, Harryho Potera a nikdy jsem nekoukala na Simpsnovi. Plno známých filmů jsem ani neviděla a třeba o Gossip girl jsem slyšela až tady v USA. Prostě nejsem ten filmovej a seriálovej typ člověka bych řekla. No a cena týhle srandy se pohybuje kolem $100 na osobu, když si teda lístky  koupíte předem. Na místě je to ještě o něco dražší, takže doporučuju se na to předem podívat. No a já sama bych nikdy nedala takovouhle částku za to, abych se šla podívat na mimoně v životní velikosti, abych mohla navštívit bradavice, nebo si koupit kouzelnou hůlku. Nechtěla jsem ale trhat partu, a tak jsem si řekla, že půjdu a třeba mě to překvapí. Dost lidí o tom mluvilo, jako o skvělým žážitku, a tak jsem si říkala, že to asi nebude zas tak nudný. Včera otevírali až v deset dopoledne, a tak jsme se rozhodli si přivstat a jet se ještě ráno podívat na Hollywood sign. On je teda vidět hodně z dálky i z nějakých míst přímo z města, ale my chtěli jet trošku blíž. Je tam několik možností, kde tenhle slavnej nápis můžete vidět hodně zblízka a dokonce je tam i možnost jít na hike až přímo k tomu. Protože kdo nemá fotku z tímhle nápisem, jakoby v LA ani nebyl, žejo. My jsme se rozhodli vyjet autem na vyhlídku, kde byl ten nápis dostatečně vidět, abychom si udělali nějakou fotku a stihli včas dojet do těch Universal Studios. To místo bych ale úplně nedoporučila, protože tam byly jen soukromý příjezdový cesty a správně jsme tam vůbec nesměli parkovat, proto jsme museli být fakt rychlí. Určitě bych si příště dala větší práci najít nějaký lepší místo, nebo třeba i nějakej ten hike a vyhradila bych si na to víc času. No udělali jsme si teda pár fotek a vyrazili do Universal Studios. Jelikož jsme šli ve středu, nebyly tam žádný šílený fronty, a tak jsme se hned dostali dovnitř. Od hodně lidí jsem slyšela, že o víkendy to bývá šílený, takže bych rozhodně doporučila jet v týdnu a nejlépe mimo letní sezonu, jako jsme to udělali právě my. Když jsme prošli security, což probíhá skoro stejně jako na letišti, jsme se dostali do obrovskýho areálu Universal City, kde je mimo jiné i takový malý náměstíčko, kde jsou všechny možný obchody, restaurace a giftshopy. Tam jsme to prošli, a pak jsme se dostali ke slavýmu červenýmu koberci a k bráně do Universal Studios. A musim říct, že už od začátku, co jsem tam vešla, jsem jen koukala s otevřenou pusou. Všechno skvěle vymyšlený, autentický a propracovaný. Je tam několik různých oddělených filmových „světů“, jako jsou třeba Bradavice a svět Harryho Pottera, Crusty land a Simpsnovi, Jurský park, nebo svět Mimoňů. V každým tom oddělení bylo opravdu všechno propracovaný do posledního detailu, jako byly třeba mluvící obrazy nebo Harry, kterej mluvil přímo k Vám a já si fakt připadala, jak když každou chvilku potkám Hagrida, nebo Hermionu. Dinosauři v životních velikostech, Springfield jak skutečnej, nebo obrovskej vodní svět. Co mě se ale hodně líbilo, byly tématický atrakce, který byly v každým tom „filmovým světě“. Ať už to byly centrifugy, horský dráhy, nebo volný pády, vždycky to bylo tématiky zpracovaný a já si na chvilku připadala, jak když letím na koštěti a chytám zlatonku, nebo chytám dinosaury v Jurským parku. Oběd jsme si pak dali v Crusty landu, kde byl úplně stejnej fastfood, jako v Simpsnech, a tak jsme si dali Crusty burger s hranolkama. Velká prasárna. Úplně nejlepší zážitek z dneška jsem si ale odnesla ze Studio Tour. Nechali jsme si ji až na konec a já jsem od toho nic moc nečekala, ale nakonec to bylo fakt skvělý! Já bych to nazvala jedno ze stanovišť, kdy nasednete do malýho otevřenýho vláčku, kterej Vás proveze těma opravdovýma kulisama, kde se nátáčí většina USA filmů a máte u toho i průvodce, který Vám připomíná, ve kterých filmech nebo seriálech jste určitý kulisy mohli vidět. Podívali jsme se do Kdovíkovic vesničky z Grinche, projížděli jsme autentický kulisy z Mama Mia, ukázali nám, jak se natáčí útok žralokem, letecká katastrofa, nebo povodeň, jak se dělají všechny ty šílený triky z Fast&Furious a viděli jsme všechny ty káry Dominica Torreta naživo! Dokonce se tam zrovna i jeden film natáčel, proto jsme do jedný části ani nesměli. Tohle byl fakt zážitek a mě tohle známý a hodně turistický místo moc mile překvapilo. Nakonec jsem byla fakt ráda, že jsem šla taky. V Americe jsou Universal Studios dvoje, kdy jedny jsou právě v Hollywoodu u LA a ty druhý v Orlandu na Floridě. Já v tech na Floridě nebyla, tak nemůžu moc posoudit, ale co jsem slyšela od lidí, tak v Hollywoodu jsou prý trochu větší a mají navíc Bradavice. Hlavně když se na to podívám z trošku jiný stránky, tak v do LA bych nejela jen kvůli Universal, ale je tam plno jiných míst, který chce člověk vidět a zažít, když už tam jede. A Orlando na Floridě je převážně jen právě o tech Universal studiích a mě osobně to město jako takový ani trochu neláká. Asi kolem čtvrtý už jsme měli všechno prošlý a všechny atrakce vyzkoušený, a tak jsme se rozhodli zastavit se ještě v Beverly hills. Protože to je jedno z tech míst, který prostě musíte v LA vidět a mít odtamtud fotku, žejo. Pak jsme si ještě prošli Rodeo Drive a u toho polemizovali se Sandrou o tom, jakou LV kabelku si jednou koupíme. No, možná ve snu. Ale procházka to byla krásná. Pak  už jsme jeli zpátky na hotel, dali si sprchu a padli do postele.
Dneska jsme se během snídaně domluvili, že si dáme den na pláži. Teda s jednou zastávkou na Hollywoodským chodníku slávy. To bysme přece nemohli vynechat. A tak jsme hned po snídani vyrazili. Díky bohu, že nás to napadlo udělat takhle chytře a jít tam ráno, protože dneska byl slušnej hic a už deset dopoledne to pěkně pálilo. No, ale zpátky k tomu slavnýmu wolk of fame. Za mě teda totální zklamání. Fakt jsem od toho čekala úplně něco jinýho. Asi jsem si to představovala všechno krásný, slavnostní a fancy, protože to tak působí ze všech těch fotek na Instagramu, z filmů a seriálů. Ale ve skutečnosti je to opravdu obyčejnej chodník s hvězdama, ve kterých jsou jména slavných lidí. V divný čtvrti, kde kolem pobývají bezdomovci a kde jsou poházený odpadky na ulicích. Celkově mě LA tímhle dost zklamalo. Když vynechám pláže a pár míst, který naprosto splnili moje očekávání, tak je to vlastně špinavý město, kde je denně tak šílenej provoz, že cestu do práce, kterou byste normálně jeli patnáct minut, lidi jezdí třeba hodinu a půl. Fakt šílený a žít bych tady teda fakt nechtěla. Třeba Rodeo Drive, kde jsme byli včera, tak přesně tohle jsem si vždycky vybavila, když se řeklo Kalifornie. Všude samý drahý auta, obchody tech nejdražších značek oblečení a tech nejluxusnějších šperků, kravaťáci a paničky s jorkšírama v kabelce. Tak přesně takhle to vypadá na Rodeo Drive a v Hollywoodu. Ale zbytek bych řekla, že je takový průměrný americký město, který mě nijak extra neokouzlilo. To ale nemůžu říct o Santa Monice, na kterou jsme jeli hned potom. Konečně jsme dojeli na pláž, natáhli deku, dali si svačinku a odpočívali. Santa Monica je krásná pláž, s obrovským molem, na kterým je několik restaurací, pouličních prodavačů a zpěváků a taky atrakcí. Taková malá matějská tentokrát na molu. Když jsme se najedli a trochu si odpočinuli, prošli jsme celý to molo a pak šli procházkou dál, která vede až na Venice beach. Ostatní se po chvilce zastavili s tím, že půjdou zpátky lehnout si na deku, a tak jsem vyrazila sama. Ta procházka ze Santa Monica na Venice trvá cca hodinku a nejsem blázen, abych ležela radši na pdece na pláži, než abych se šla podívat na známou Venice beach, žejo. Já jsem si jen tak šla, bosa a fakt jsem si to užívala. Kolem jezdili pěkný kluci na skateboardech, z jedný strany jsem cejtila tu vůni oceánu a na druhý straně obdivovala ty neskutečný vily, co jsou postavený na útesech přímo u pláže. Pak jsem došla konečně do Venice. Nejdřív jsem si prošla celou tu čtvrť, všechny ty obchůdky se suvenýrama a různýma fastfoodama, koupila jsem si na památku obrázek a plátěnou tašku s obrázkem Venice, dala si výbornou zmrzku ze stánku Ben & Jerrys’s a fotila si ty krásný barevný domečky. Potom jsem šla na pláž, kde je mimo jiný i obrovská skejtovací jáma (doufám, že se tomu tak říká), kde mladí kluci a holky předváděj neskutečný věci na skateboardech a bmx. Byl tam velkej dav lidí okolo, kteří to pozorovali a obdivovali a tleskali, stejně jako já, u toho hrála taková ta černošská pouliční hudba a všechno tohle vytvořilo úplně skvělou atmosféru. Nemohla jsem odtamtud sama sebe odtrhnout a zůstala bych tam klidně do dalšího dne, ale musela jsem jít pomalu zpátky. Rozhodla jsem se jít zpět na Santa Monicu tentokrát po pláži, a tak jsem si hodila boty do tý nový tašky, kterou jsem si koupila v tom krámku na Venice a šla jsem po pláži zpět tak, že mi každá vlna ošplouchla nohy ke kolenům. Oceán byl dost studenej, takže to na koupání úplně nebylo, ale bylo příjemný si schladit alespoň nohy. U toho jsem pozorovala těch pár odvážných surfařů a užívala si, jak mi sluníčko hřálo do tváře. Když už jsem byla kousek od Santa Monica, zastavila mě skupinka mladých lidí, co seděli na pláži, pili víno a byli v dobrý náladě. Nabídli mi, ať si dám s nima sklenku, teda kelímek vína a pokecám, a tak si říkám proč ne. Na chvilku jsem si k nim teda sedla na deku a než jsem vypila ten kelímek vína, jsme si stihli i pokecat. Byli to moc milí lidi a já bych tam s nima ráda zůstala dýl, ale už jsem musela pokračovat zpátky za ostatníma, kteří si mezitím dávali škofíka na Santa Monice a přišli o tenhle krásnej zážitek z Venice. Když jsem došla zpátky za nima, sbalili jsme se a vyrazili na další noční cestu. Dnešek byl za mě zatím ten nejlepší den a nejhezčí zážitek. Teď už sedíme v autě a jedeme smět Utah, národní park Zion, kam bysme měli dojet brzy ráno a kde zítra budeme hikovat. Tak já si jdu zdřímnout, ať pak můžu vystřídat ostatní v řízení a ať mám aspoň nějakou sílu na zítřejší hike.
Tak zase příště. Dobrou, Markét.



Komentáře

Oblíbené příspěvky