Day 227, Seattle
Čtvrtek 31.5. 2018
7.měsíc v Americe
Dneska
byl můj takovej klasickej pracovní den. Vstala jsem asi v půl devátý, dala
si snídani a dvojčata už na mě čekala dole v obýváku. Normálně takhle
pozdě nevstávám, ale včera jsme byly s Andy na koncertě a tak se mi dost hodilo,
že jsem dneska pracovala od devíti do šesti a po dlouhý době jsem si mohla ráno
přispat.
Andy
je celkem nová Au pairka tady, kterou jsem poznala vlastně úplně náhodou při
jednom super odpoledne, kdy se nás fakt nečekaně sešlo ve městě sedm českých Au pairs a
byl to fakt pohodovej, super den. Vlastně celej víkend. A vlastně celej tenhle
měsíc byl skvělej. Plnej výletů, hiků, party a dní s těma nejlepšíma tady.
Tak
jo, takovej malej update. Druhý víkend v tomhle měsíci jsme se sešli, jak
už jsem zmínila, v Downtownu, abychom oslavili Klárky narozeniny, kterou
jsem znala už ze školení v New Yorku. Tam jsem poznala právě Andy, se
kterou jsem včera byla na koncertě a taky Dana, kterýho nám představila Klárka.
Bylo to krásný odpoledne, kdy jsme na chvíli úplně zapomněli na Angličtinu a já
si připadala jako doma. To pokračovalo i druhý den, kdy jsme brzy ráno vstávaly
se Sandrou a s Péťou na color run. Krátkej sranda "závod" pět kilometrů. Je to v závorkách, protože polovina lidí na tomhle závodě ani neběžela, ale šlo tam o ty barvy a o tu srandu po závodě a my si to fakt užily! Pak jsme si udělaly piknik u vody a byl to další super den. Sandru už znáte. A Peťu
znám vlastně ještě dýl, než Sandru a ani nevím proč, nějak jsme se prostě
začaly bavit až nedávno. A tohle je teď
taková naše trojka už od tý doby, co jsme šly v dubnu společně na koncert
Kyga. Tam jsme byly poprvé všechny spolu a od tý dobu to spolu takhle táhnem.
Další
víkend jsme oslavili Sandry narozeniny. A udělaly jí velký překvápko. Absolutně
jsem nevěděla, co by jí udělalo radost a příjde mi, že celkově na dárky jsem
špatná. Myslím si, že zážitky jsou mnohem víc. A tak jsem vymyslela party
překvápko, který mi pak ostatní pomohli skvěle zrealizovat. Nakoupila jsem
výzdobu, tácky, kelímky a balonky, upekla jsem dort a měla všechno ready. Pěťa
zařídila, že se akce mohla konat u ní. Má totiž skvělou host mom a skvělej
pokojíček v basementu a vždycky k ní chodíme pařit. Sešli jsme se
zase všichni, jako týden předtím, každý něco přinesl a byli jsme připravení, až
Sandra dorazí. Ta neměla nejmenší tušení co se děje. Řekla jsem Kamče, aby
vytáhla Sandru jakoby na hike a pak se zastavily pro Peťu, která se jakože
zrovna ozve, že by jela s nima. Tam už jsme ale byli my všichni
připravený. Měli jsme všechno načasovaný a všechno šlo podle plánu. Jsme ready
u Peťi pokoji, připravený zapálit svíčky a zpívat Happy birthday. Dan má
připravenej mobil, aby to všechno natočil, a Sandra schází po scholech dolů do
pokoje. Jsem nervozní a natěšená, co na to řekne. V ten moment, kdy Sandra
otvírá dveře do pokoje, svíčky hoří, my začínáme všichni zpívat a Sandra jen
překvapeně kouká, je šťastná a dojatá. Já jsem taky dojatá, protože mám radost,
že má radost, Sandra sfoukává svíčky a začínáme slavit. Večer jsme pak
pokračovaly už jen s holkama do ulic Seattlu. Je tu taková skupinka mladých
lidí, kteří pořádají takový malý soukromý party právě pro ty, který tu ještě
nejsou plnoletí a většinou je to na nějakým krásným místě se super výhledem
přímo v downtownu. Vždycky je sranda, hraje se beer pong, flip cups a pije
se z pravých amerických červených party kelímků. Pak jsme pokračovaly dál do
Capitoll Hill, což je takový nejvíc party místo v Seattle, a taky jsem
poprvé použila Kamči občanku a poprvé se podívala do klubu. Spala jsem pak u Sandry a druhý den ráno jsme
ještě zašly na její narozeninovou snídani.
Ten
další víkend už byl klidnější. Vyrazily jsme s Peťou na krásnej zasněženej
hike k jezeru. Vzaly jsme i Sinu, což je asi jediná němka, která je
normální, nevadí mi a je s ní sranda. Protože, jak už asi taky víte, nemám
s němkama dobrou zkušenost. A večer jsme se pak ještě s s holkama sešly v Gas Works parku na pivo a na západ slunce jen tak pokecat.
Tam mi právě Andy řekla o včerejším koncertu Maroon 5, na kterej jsme spolu
včera večer šly. Mě se původně moc nechtělo a ani jsem nevěděla jestli znám
nějaký jejich písničky. To je tatiž taková ta skupina, kterou slyšíte denně
v rádiu v autě, ty písničky znáte skoro zpaměti, ale nemáte ponětí,
kdo to zpívá. A tak když jsem si to vygooglila, jsem zjistila, že jich znám
celkem dost a dvacet dolarů byla v pohodě cena a tak jsem jí slíbila, že
půjdu.
Měla
jsem včera volno a neměla jsem dvojčata, a tak jsem si udělala den pro sebe.
Šla jsem do fitka, pak do solárka, udělala jsem si nehty a všechny takový ty
holčičí věci. Někdy je to prostě potřeba, žejo holky?! Mimochodem fitko, do
kterýho chodím je tady v takový tý nejvíc černošský a celkem dost
nebezpečný čtvrti, o který už jsem psala, když jsem tu byla ten první týden a tak
trošku jsem se tam ztratila. A většinou jsem fakt jedinej bílej člověk
v celým fitku. Občas je to teda trošku divný. Jenže já tam samozřejmě chodím hlavně proto,
že je to nejlevnější, takže who cares? Super ale je, že mám v tý nízký
ceně právě i solárko, což teda moc nechápu, když tam jsou samý černoši, ale
dobře no. Na ten koncert jsem se nakonec celkem těšila. Občas je prostě dobrý
mít důvod se upravit, udělat ze sebe zase člověka a jít mězi lidi. Pak už jsem
se teda jen oblíkla, namalovala a jelo se. Nakonec to byl fakt skvělej koncert,
kterej jsme si s Andy moc užily! Kromě Maroon 5 jsme taky měli možnost
slyšet krátkej koncert Julia Michaels, která byla jako host a která byla super!
No a za dvacet dolarů se to vyplatí, žejo.
Tak
to je takovej update o tom, co se tenhle tady u nás tenhle měsíc dělo.
Mimochodem, už to bylo sedm měsíců, co jsem tady?! Ten čas mi tady běží
rychlostí blesku. A to hlavně díky holkám a těm skvělým lidem, který tu kolem
sebe mám. Jsem fakt ráda, za tuhle naší partu. Jinak celkově od tý doby, co se tak
přehoupl ten půlrok, už se tu fakt cítím jako doma a můžu říct, že jsem tu fakt šťastná.
Začala jsem dost běhat. Přiznám se, že jsem taky dost přibrala. Ale mě je tak dobře a to je hlavní, žejo. Taky
moc ráda cvičím jogu, která mě baví čím dál tím víc a o kterou jsem se začala dost
zajímat. Taky si pořád užívám ty nádherný hiky všude kolem. Jo a koupila jsem letenky
na Hawaii. Jen tak. Zatím jen jednosměrnou. Tak uvidíme, jestli ještě dokoupim
i tu zpáteční.
Dneska
jsem si po práci sbalila batoh, hikový boty, stan a svačinu, protože zítra s holkama
vyrážíme na celý víkend do Olympic National Parku, kde budem kempovat na pláži.
Hrozně se na to těším! Tak zase příště,
dobrou! Markét.
Komentáře
Okomentovat