Day 227, Seattle

Čtvrtek 31.5. 2018

7.měsíc v Americe

Dneska byl můj takovej klasickej pracovní den. Vstala jsem asi v půl devátý, dala si snídani a dvojčata už na mě čekala dole v obýváku. Normálně takhle pozdě nevstávám, ale včera jsme byly s Andy na koncertě a tak se mi dost hodilo, že jsem dneska pracovala od devíti do šesti a po dlouhý době jsem si mohla ráno přispat.

Andy je celkem nová Au pairka tady, kterou jsem poznala vlastně úplně náhodou při jednom super odpoledne, kdy se nás fakt nečekaně sešlo ve městě sedm českých Au pairs a byl to fakt pohodovej, super den. Vlastně celej víkend. A vlastně celej tenhle měsíc byl skvělej. Plnej výletů, hiků, party a dní s těma nejlepšíma tady.

Tak jo, takovej malej update. Druhý víkend v tomhle měsíci jsme se sešli, jak už jsem zmínila, v Downtownu, abychom oslavili Klárky narozeniny, kterou jsem znala už ze školení v New Yorku. Tam jsem poznala právě Andy, se kterou jsem včera byla na koncertě a taky Dana, kterýho nám představila Klárka. Bylo to krásný odpoledne, kdy jsme na chvíli úplně zapomněli na Angličtinu a já si připadala jako doma. To pokračovalo i druhý den, kdy jsme brzy ráno vstávaly se Sandrou a s Péťou na color run. Krátkej sranda "závod" pět kilometrů. Je to v závorkách, protože polovina lidí na tomhle závodě ani neběžela, ale šlo tam o ty barvy a o tu srandu po závodě a my si to fakt užily! Pak jsme si udělaly piknik u vody a byl to další super den.  Sandru už znáte. A Peťu znám vlastně ještě dýl, než Sandru a ani nevím proč, nějak jsme se prostě začaly bavit až nedávno.  A tohle je teď taková naše trojka už od tý doby, co jsme šly v dubnu společně na koncert Kyga. Tam jsme byly poprvé všechny spolu a od tý dobu to spolu takhle táhnem.

Další víkend jsme oslavili Sandry narozeniny. A udělaly jí velký překvápko. Absolutně jsem nevěděla, co by jí udělalo radost a příjde mi, že celkově na dárky jsem špatná. Myslím si, že zážitky jsou mnohem víc. A tak jsem vymyslela party překvápko, který mi pak ostatní pomohli skvěle zrealizovat. Nakoupila jsem výzdobu, tácky, kelímky a balonky, upekla jsem dort a měla všechno ready. Pěťa zařídila, že se akce mohla konat u ní. Má totiž skvělou host mom a skvělej pokojíček v basementu a vždycky k ní chodíme pařit. Sešli jsme se zase všichni, jako týden předtím, každý něco přinesl a byli jsme připravení, až Sandra dorazí. Ta neměla nejmenší tušení co se děje. Řekla jsem Kamče, aby vytáhla Sandru jakoby na hike a pak se zastavily pro Peťu, která se jakože zrovna ozve, že by jela s nima. Tam už jsme ale byli my všichni připravený. Měli jsme všechno načasovaný a všechno šlo podle plánu. Jsme ready u Peťi pokoji, připravený zapálit svíčky a zpívat Happy birthday. Dan má připravenej mobil, aby to všechno natočil, a Sandra schází po scholech dolů do pokoje. Jsem nervozní a natěšená, co na to řekne. V ten moment, kdy Sandra otvírá dveře do pokoje, svíčky hoří, my začínáme všichni zpívat a Sandra jen překvapeně kouká, je šťastná a dojatá. Já jsem taky dojatá, protože mám radost, že má radost, Sandra sfoukává svíčky a začínáme slavit. Večer jsme pak pokračovaly už jen s holkama do ulic Seattlu. Je tu taková skupinka mladých lidí, kteří pořádají takový malý soukromý party právě pro ty, který tu ještě nejsou plnoletí a většinou je to na nějakým krásným místě se super výhledem přímo v downtownu. Vždycky je sranda, hraje se beer pong, flip cups a pije se z pravých amerických červených party kelímků. Pak jsme pokračovaly dál do Capitoll Hill, což je takový nejvíc party místo v Seattle, a taky jsem poprvé použila Kamči občanku a poprvé se podívala do klubu.  Spala jsem pak u Sandry a druhý den ráno jsme ještě zašly na její narozeninovou snídani.

Ten další víkend už byl klidnější. Vyrazily jsme s Peťou na krásnej zasněženej hike k jezeru. Vzaly jsme i Sinu, což je asi jediná němka, která je normální, nevadí mi a je s ní sranda. Protože, jak už asi taky víte, nemám s němkama dobrou zkušenost. A večer jsme se pak ještě s s holkama sešly v Gas Works parku na pivo a na západ slunce jen tak pokecat. Tam mi právě Andy řekla o včerejším koncertu Maroon 5, na kterej jsme spolu včera večer šly. Mě se původně moc nechtělo a ani jsem nevěděla jestli znám nějaký jejich písničky. To je tatiž taková ta skupina, kterou slyšíte denně v rádiu v autě, ty písničky znáte skoro zpaměti, ale nemáte ponětí, kdo to zpívá. A tak když jsem si to vygooglila, jsem zjistila, že jich znám celkem dost a dvacet dolarů byla v pohodě cena a tak jsem jí slíbila, že půjdu.

Měla jsem včera volno a neměla jsem dvojčata, a tak jsem si udělala den pro sebe. Šla jsem do fitka, pak do solárka, udělala jsem si nehty a všechny takový ty holčičí věci. Někdy je to prostě potřeba, žejo holky?! Mimochodem fitko, do kterýho chodím je tady v takový tý nejvíc černošský a celkem dost nebezpečný čtvrti, o který už jsem psala, když jsem tu byla ten první týden a tak trošku jsem se tam ztratila. A většinou jsem fakt jedinej bílej člověk v celým fitku. Občas je to teda trošku divný.  Jenže já tam samozřejmě chodím hlavně proto, že je to nejlevnější, takže who cares? Super ale je, že mám v tý nízký ceně právě i solárko, což teda moc nechápu, když tam jsou samý černoši, ale dobře no. Na ten koncert jsem se nakonec celkem těšila. Občas je prostě dobrý mít důvod se upravit, udělat ze sebe zase člověka a jít mězi lidi. Pak už jsem se teda jen oblíkla, namalovala a jelo se. Nakonec to byl fakt skvělej koncert, kterej jsme si s Andy moc užily! Kromě Maroon 5 jsme taky měli možnost slyšet krátkej koncert Julia Michaels, která byla jako host a která byla super! No a za dvacet dolarů se to vyplatí, žejo.

Tak to je takovej update o tom, co se tenhle tady u nás tenhle měsíc dělo. Mimochodem, už to bylo sedm měsíců, co jsem tady?! Ten čas mi tady běží rychlostí blesku. A to hlavně díky holkám a těm skvělým lidem, který tu kolem sebe mám. Jsem fakt ráda, za tuhle naší partu. Jinak celkově od tý doby, co se tak přehoupl ten půlrok, už se tu fakt cítím jako doma a můžu říct, že jsem tu  fakt šťastná. Začala jsem dost běhat. Přiznám se, že jsem taky dost přibrala. Ale mě je tak dobře a to je hlavní, žejo. Taky moc ráda cvičím jogu, která mě baví čím dál tím víc a o kterou jsem se začala dost zajímat. Taky si pořád užívám ty nádherný hiky všude kolem. Jo a koupila jsem letenky na Hawaii. Jen tak. Zatím jen jednosměrnou. Tak uvidíme, jestli ještě dokoupim i tu zpáteční.

Dneska jsem si po práci sbalila batoh, hikový boty, stan a svačinu, protože zítra s holkama vyrážíme na celý víkend do Olympic National Parku, kde budem kempovat na pláži. Hrozně se na to těším!  Tak zase příště, dobrou! Markét.