Day 294, Jasper National Park, part 1


Pondělí 6.8. 2018

Jasper Natinal park

Part 1

Jak pokračoval náš výlet do Kanady, aneb jak jsem konečně poprvé v životě viděla medvěda. Včera ráno jsme schválně vstávaly dost brzy, protože jsme se chtěly jít podívat asi na to úplně nejhezčí a nejznámější místo v Banffu - Lake Moraine. Když si zadáte Banff do googlu, pravděpodobně Vám to ukáže přesně tohle nádherný jezero. A přesně tohle jezero bylo taky to, co jsem viděla u všech, co tu byli na fotkách a na Instagramu, a co mě taky přimělo sem jet. Vstávaly jsme v šest, jen sbalily věci a stan, sedly do auta a jely rovnou tam. Byly jsme tam okolo půl sedmý a to už bylo pozdě, už jsme se tam nedostaly. Parkoviště, který je u toho jezera je totiž pro omezený počet aut a když je to plný, musíte čekat na silnici v dlooouhatánský koloně, která byla už tak dlouhá, že ani do ní nás nepustily, protože bychom blokovaly dopravu. Byly jsme dost naštvaný, protože jsme kvůli tomu vstávaly zbytečně brzy, a kdybychom čekaly, až nás vůbec pustí do tý kolony a než se dostaneme k jezeru, ztratily bychom půlku dne a to jsme nechtěly, protože celkem jsme měly jen tři dny a v plánu bylo ještě plno jiných aktivit. Byly jsme unavený, naštvaný a hladový. Asi ta úplně nejhorší kombinace. A tak jsme to asi po hodině vzdaly a šly si dát snídani. Koupily jsme si teda kafe, něco malýho k jídlu a pokračovaly jsme dál. Dál do Jasperu. Tyhle dva Národní parky jsou hned vedle sebe. A i když někam jenom přejíždíte a sedíte v autě, ty výhledy jsou prostě neskutečný. Bylo fakt těžký soustředit se na cestu, když všude kolem Vás je taková nádhera. Když jsme viděly nějakej hike, nebo procházku, co se nám líbila, vždycky jsme jen zastavily a kochaly se, nebo se šly projít. Fakt skvělý a nezapomenutelný výhledy. Po cestě do Jasperu jsme měly naplánovaných několik hiků. Ne všechny byly otevřený, ale i tak jsme viděly nádherný místa. A taky plno zvířat. Jsou tam hodně divoký kozy, jeleni, mývali, srnky, medvědi a mnoho dalších. Já se ale přiznám, že úplně přesně nevím, jak se všechna ta zvířata jmenují. Za prvé je v česku rozhodně nemáme a za druhé nemám na tohle pamatováka. Odpoledne jsme dojely do Jasperu. Což je taky malý horský krásný městečko, snad ještě hezčí než Banff. Tam jsme potřebovaly vyřešit spaní, protože jsme pořád nevěděly, kde si večer postavíme stan. Prošly jsme si městečko a šly se zeptat do informačního střediska, jestli je tam nějakej volnej kemp pro jeden stan. Daly nám typ na pár kempů, kde nepřijímají rezervace, takže když tam přijedete, je to prostě buď, a nebo. Ještě jsme si zašly do Tim Hortons na kafe, což je mimochodem moje oblíbená Kanadská kavárna/fastfood, kde jsme se zase připojily na Wi-Fi a mohly dát vědět že jsme ok a přidat Instastories na Instagram. Pak už jsme vyrazily objet ty kempy. První dva byly plný a už jsme myslely, že budeme spát v autě. Ale nakonec Andy zavolala do toho posledního a zjistila, že mají místa dost. Kousek od toho parku byla odbočka k jezerům, kam jsme vůbec neměly v plánu jet, ale měly jsme čas před tím, než pojedem do kepmu a tak jsme tam odbočily. Bylo celkem teplo, já měla kraťasy a tílko, ale ne úplně teplo na koupání. Ale byl by hřích se v tom nádherným jezeru nevykoupat. A ten výhled, kterej jsme měly, když jsme si plavaly?! Nádhera. Upřímně jsme taky už tošku zapáchaly po dvouch dnech bez sprchy a další den byl před náma. Tak jsme se v autě převlíkly do plavek a šly se tam tak trochu umejt. Ta voda byla fakt ledová. Ale hecly jsme to a s Pěťou jsme tam vlezly. Dokonce jsme si i zaplavaly. Udělaly jsme si pár fotek a začalo zapadat sluníčko. Sbalily jsme se a šly k autu, že pojedem už do kempu. Když jsme se ale převlíkaly z mokrých plavek vedle auta, přesně v tu chvíli, kdy jsem byla v kalhotkách a natahovala si legíny a Peťa měla jen ručník kolem pasu, přišel nějakej mladej kluk. Přišel nás pozdravit a zeptat se, jestli nechceme večer přijít do městečka do nějakýho baru, že tam budou s kamarády. Zatím co Peťa se modlila, ať už odejde, aby se mohla oblíknout, já jsem mu řekla, že uvidíme, ale že děkujem za pozvání. Vyměnili jsme si číslo, on odešel zpátky za kamarády s tím, že se vidíme za chvíli a já už jsem tak trošku věděla, že mě nikdo do žádnýho baru nedostane. Za prvé jsme se kromě toho jezera už skoro tři dny nekoupaly, za druhé jsme s sebou neměly ani jeden kousek oblečení, co by byl vhodnej do baru a za třetí jsem byla už fakt vyčerpaná. Jo a taky make-up jsme neměly. I když ani ten by nezakryl ty pytle pod očima z nevyspání a spálený obličeje. Konečně jsme se teda převlíkly a vyrazily do kempu. Čas byl tak akorát uvařit si večeři a jít si lehnout. Holky se mnou bez odmlouvání souhlasily. Jedem teda takovou lesní cestou zpět do toho kempu, zpíváme si jako vždycky a najednou Peťa dupe na brzdu vykřikuje „Tyvole Markéto medvěd!!!“. Já se otáčím s tou největší radostí v očích, zatím co Andy pravděpodobně každou minutu dostane infarkt. Ten černej medvěd je přímo za námi a jen tak si přechází silnici. Vím, že to je černej medvěd, kterej není útočnej, ani agresivní, tak vystupuju z auta, abych ho mohla líp vyfotit, ale už je dost daleko, a tak ho jen pozoruju. Andy na mě celou tu dobu křičí a prosí, ať nastoupím zpátky a jedeme pryč. Všechny auta okolo stojí a čekají, až si ten méďa pomaličku přejde tu silnici. Bylo to fakt skvělý! Největší pocit radosti, ale i strach a adrenalin. Pane bože, já jsem konečně viděla medvěda!! No byla jsem nejvíc šťastná. Když odešel, nastoupila jsem zpátky do auta a pokračovaly jsme do kempu. Tohle už nebyl takovej vymazlenej kemp, jako ten, kde jsme spaly tu první noc. Ale byly jsme rády, že jsme vůbec nějakej sehnaly. A co bysme chtěly za těch pár dolarů, žejo. Když jsme si kupovaly ten vstup, paní nám řekla, že si máme najít místo, který se nám bude líbit a tam zakempit a taky, že tam chvilku před tím, než jsme přijely byl Grizzly, tak ať opravdu nenecháváme nic venku a už vůbec né ve stanu. No tak Andy už vymýšlela, jak by to udělala, aby mohla spát v autě. A nevymyslela. Postavily jsme stan, natáhly deku vedle něj a šly vařit večeři ze všech těch zbytků, který jsme měly z předešlých dnů. Já měla jako předkrm bagetu se sýrem, polévku čínskou, jako hlavní chod sýrovou polévku z pytlíku a jako dezert proteinovou tyčinku. Hlavní je se prostě najít. Čehokoli. U večeře ještě probíhala debata o tom, jestli vezmu do stanu ten sprej na medvědy, kdyby prej náhodou přišel ten medvěd. Andy ho tam nutně potřebovala a my se jí snažily vysvětlit, že když to tam uvnitř nastříká, uzemní jako první nás a ne medvěda. Pak jsme pečlivě všechno uklidily a šly si lehnout. Ještě jsme si chvíli povídaly, smály se na celej kemp a pak už se zachumlaly do spacáků a šly spát.


























Komentáře

Oblíbené příspěvky